Ahoj lidi!
20.04.2014 18:29
Tak mi páníček řekl,
že vám to můžu říci sám. Předně se představím. Já jsem vodící pes Hope. Jsem
labradorský retriever, který má za sebou vysokou školu pro vodící pejsky. Ve
Veselí mne můžete potkat s takovým trochu kulatým páníčkem. On se tedy
jmenuje Jaroslav Čajka.
Proč vám chci psát.
Víte, někdy se na nás tak divně koukáte, někdy děláte ještě větší hlouposti.
Tedy já je dělám páníčkovi taky, ale tak nyní je to o vás.
Když nás potkáte,
můžeme buď být jen na procházce. To páníček nemá ani bílou hůl, protože přece
jen rozezná to hodně tmavé od hodně světlého a kolem domu to zná zpaměti. Tak
já mám volno. No to víte, někdy páníčka zlobím, ale no co.
Když nás potkáte a
on má v ruce i bílou hůl, to znamená, že jsme se vydali tam, kde si páníček
není jistý. A někdy mám na sobě takový velký postroj, To už jde do tuhého a to
většinou odjíždíme z města do míst, kdy by ten páníček byl beze mne docela
ztracený.
Chci vás poprosit o
pár věcí. Pokud jsme jen na té vycházce, tak nic po vás nechci. Pokud ale
nastane některá z těch dalších variant, tak bych dost prosil, nevolejte na
mne, nebo dokonce mne hladili, pokud vám to páníček nedovolí. Já se leknu a on
ještě víc a můžeme způsobit nějakou zbytečnou blbost. Pravda je, že jsem vděčný
za vše, co je k sežrání, ale když mi to chcete dát, když zrovna vedu
páníčka, tak je to zase obrovský problém. Já se sice zaraduji, ale páníček se
zlobí, to pokud se mu třeba zvrtne noha nebo něco horšího. Tak se tak nějak
domluvme. Já fakt hlady netrpím, on mi dává skvělé granule s masíčkem!
No a taky se vám
chceme omluvit. Jistě jste si všimli, že jdeme tak nějak jak Angličané. Tedy na
levé straně chodníku. To víte, On sice nějakou tu hranu rozezná, ale chodník
hlídám já a to na mé straně. Ta je pro vás nepříjemně vlevo. On sám si pak
hlídá tu stranu pravou.
Tak se nám radši
vyhněte. Já jsem potvora a doufám, do poslední chvíle, že to uděláte a šlapu si
to pěkně po tom levém okraji.
A ptáte se, co ještě
dokážu? No tak rozhodně nerozumím těm příkazům, jako že jdeme do hospody. On to
sice říká, ale vím já kam vlastně? Umím
ho vést bezpečně, když řekne vpřed, doleva, vpravo. Pohlídám každý
schodek, tam zastavím, a on rozhodne, zda jej překonáme. Stejně tak mu označím
zebru na silnici. Já nepoznám, zda nás to auto chce zajet. To je opět na něm.
Já zde svoje splnil. A co ještě? Tak vyhneme se sloupům a reklamám na
chodnících, on je dřív trefoval celkem pravidelně. Umím podat, když mu něco
spadne, nebo mu to čumáčkem ukážu, kde to leží. Taky dokážu najít volné místo na
lavičce či ve vlaku.
To je to podstatné,
co jsem vám chtěl napsat. On ten páníček díky mojí šikovnosti může ještě stále
jezdit po světě. Dokonce je stále zaměstnán a pomáhá dalším lidem se zdravotním
postižením. Ale to už se radši zeptejte jej. Já jej mám rád a tak mu rád
pomáhám a vás tímto tak nějak prosím o pomoc.
Pozor, ale to není
jen pro nás dva. Jistě potkáváte i jiné lidičky s bílou holí a pejsky po
boku. Jsou to moji kamarádi a kolegové, umějí totéž a asi mají i stejné
požadavky a přáníčka. Tož vám děkuji i za ně.
A mějte se taky moc
fajn. Já vám to moc přeju. A zase se tak nezlobte, když na někoho štěknu. Já
jsem přece jen pes, a když se někdo nelíbí, tak to v sobě neudržím. Ale
spíš se bojím, taková je pravda celá.