Andělé existují...
26.10.2014 19:39
Kdo mne zná, tak se
trochu chytl za hlavu, či za srdce, to dle povahy. No já vím, jsem materialista
a moc té víře nedám. I když to tak není zcela pravda. Nedám nic církevním
vírám. Ale víru jako takovou?
Tak tu tedy mám. A
nejen teoreticky. Já prostě mnoha věcem věřím. A ono to dost funguje. Když si
něco moc přejete, tak ona se najde i cestička. Vím, že to nebudou zrovna
andělé, co mi tu cestu ukázali, ale ta moje víra, že cesta existuje mi umožní si
všimnout i toho téměř zarostlého chodníčku, který k cíli vede. To mám vyzkoušené.
Když něco vzdáte dopředu, tak k cíli přehlédnete i dálnici. Prostě proto,
že nevěříte. Komu či čemu neřeším. Jen vím, že to funguje.
Kterou se přidají ty
další drobné náhody a štěstíčka. Například tento týden jsem si šel pro novou
židli. Staré křeslo bylo spíš na zničení těla i duše, tak nová židle
k počítači. Celou cestu dumám, jak to asi odnesu, když v jedné ruce
mám psa Hopa, ve druhé bílou hůl. Třeba to nějak dopadne. No a co? No jistě,
dopadlo. Proto přece píši toto zamýšlení.
Nejdříve zklamání,
že je prodejna zamčená. Ale vždyť já vlastně uvažoval, že bych si dal i ten
nějaký chlebíček. Ale se židlí? A když je zavřeno, tak musím vedle do pekárny a
hurara na chlebíčky. A zde už nejen pochutnání, ale i první nabídka na pomoc
s odvozem židle. Když dojím, vyjdu před prodejnu a tam se potkám
s kamarádem. Že jde domů a co já. Tak mluvím o židli a on se hned nabídl,
že ji donese ke mně domů. I stalo se.
Tak co? Byli za tím
andělé, byla to jen ozvěna z toho lesa, do kterého se volá a ono se ozve
zpět? Kamarádi se hned nabídli. Tak asi to druhé. Ale ty andělíčky se nechám
v záloze, co kdyby, že áno!