Den pro radost!
05.07.2014 19:30
Když už má člověk pocit, že na něj vše padá, je skvělé
někam, za něčím se pohnout. I když jsem byl v ty dny dost psychicky unaven
bylo rozhodnuto. Vyrazíme do Brna něco nakoupit na sebe. Za prvé je to nutné,
za druhé, je to vybočení z normálu všedních dnů.
Domluveno. Den před tím mi přistála pozvánka na vernisáž
výstavy do Senátu Parlamentu ČR a na koncert do Valdštejnských zahrad. No
toto.... Do Brna jedeme s Hopem, tedy ojím vodícím pejskem a se sestrou
Lenkou. Ta mi pomůže s výběrem a vůbec se vymotat v tom Brně. Ve
vlaku jí sděluji, že bych po nákupech a obědě, jí nechal Hopa a sám pokračoval
do Prahy. Souhlasila, protože ode mne čeká stále nějaké překvapení, jak
pravila.
Je málo po čtvrt na čtyři a vlak zastavuje na hlavním
nádraží v Praze. Tak tady to znám Do metra, pak přestup na další linku a
výstup na Malostranské. Ale jak tam to dopadne... V kapse ten můj
elektronický mozek, tak snad pomůže. Jenže už na přestupu ve stanici Muzeum mi
nabídl pomoct mladý muž. Neodmítnu, vždy to zrychlí pohyb v tomto prostředí.
Během jízdy pak se dozvídám, že vlastně jede stejným směrem, sice o zastávku
dál, ale jede. Tak a je tu Malostranská. A on, ten dobrý muž vystupuje taky, že
má ještě chvíli čas a že mi pomůže se tu vyznat. Nakonec mne doprovodí až na recepci
senátu. Moc děkuji. Dnes vím, že se jmenuje Vít František Bulíček a jak říká, jeho
povoláním a radostí je práce v opeře, kde zpívá ve sboru Státní opery jako
první tenor. Přeji té radosti co nejvíc a snad se někdy ještě potkáme.
Ale už na tu vernisáž výstavy. Je to v prostorách
Valdštejnského paláce, výstava zaměřená na astrologii a to ve spojení
s právě Valdštejnem. Ujímá se mne někdo, vedle něhož se náhodou octnu,
Přesně mi popisuje prostory, význam maleb a dalšího vybavení. Když se po chvíli
zeptám, jak se jmenuje, abych mu poděkoval, dozvím se, že Martínek. Tak toto
jméno jsem slyšel na zahájení vernisáže jako jméno toho, kdo se významně
podílel na této výstavě. Tak se štěstím opět vše z první ruky, tedy úst.
Jen se stihnu pozdravit s mojí kamarádkou Miluškou, nyní
místopředsedkyní Senátu Parlamentu ČR a mířím ven. Do zahrad paláce. Díky Míly
se mi dostává čest místa na VIP sedačkách před podiem. A už začínáme. Jura
Pavlica a HradišŤan. Jen sluchem ověřuji, že je tu skutečně narváno, že je
skvělá akustika a ponořím se do tónů a zpěvu této skvěle šlapající uklidňující
muziky. Střídají se laškovné, písně pro děti i vážná témata v tónech.
Alice Holubová opět skvělá a mluvit o mužském sboru muzikantů, to je jen sbírka
superlativů. Malinko se program protáhl, stejně se nikomu nechce končit. Dík,
moc dík. Duše dostala své pohlazení a ten život má zase smysl a krásu.
Ještě setkání s několika známými lidmi a odjíždím. Po
sedmé hodině se z Prahy už domů nedostanu. Nic prostě nejede. Tak nocleh
v Pardubicích. A druhý den ještě jedna odměna. Nejen skvělá snídaně -
nápoj z melounu a grepu, k tomu musli miska. Na peróně pak přistává
nejnovější souprava Českých drah, ve zkušebním provozu railJet. Prohlídku a
video najdete ze dřívější návštěvy na mém starším webu.
Tak mířím domů. Usmívám se na ten svět. Když mi potom před
Brnem vlakový rozhlas oznámí, že následuje Brno a v kolik, ze kterého
nástupiště mi odjíždí můj přípojný vlak, jsem už blažen. Tak ono by to mohlo
fungovat i takto úžasně. Děkuji. To dovršilo moji akci na doplnění energie na
dalších spoustu dnů!