Facilitace
20.04.2014 18:32
Facilitace je technika, která umožní dovést skupinu k cíli
porady či složitého jednání navzdory úskalí neefektivní komunikace,
nedorozumění a nejasností mezi účastníky.
Facilitátor je odborník na vedení procesu dorozumívání se,
který zaměřuje energii účastníků na dané téma a volí metody jednání dle
aktuální situace, vždy však tak, aby umožnil každému aktivně se zúčastnit a
vyslovit svůj názor v bezpečné atmosféře. Zodpovídá za proces dorozumívání,
nikoliv za výsledky řešení.
S tou to
informací a vlastně kompletní informací jsem se vydal na dvoudenní školení.
Bude zajímavé? Z naší firmy nás bylo 11, tak snad nám to pomůže do
budoucna zefektivnit naše jednání a rozhodovací procesy.
Školení v půlce
duna roku 2014 se konalo v areálu bývalých závodů ZPS Zlín. Najít
v té spleti budov tu správnou byl dobrý oříšek pro začátek. Ale podařilo
se a s drobným zpožděním se postupně představujeme a nasloucháme prvním
informacím. Teorie je pěkná věc, ale co realita. První možnost zkusit něco
použít z nových informací máme zde.
Najít ve skupině řešení.
V tom prvním případě jsme byli na Antarktidě. A mám
pocit, že nejen dle šíleného zadání, ale i našeho přístupu k problému
bychom tam asi měli dnes pěkný ledový společný hrob...
Druhá cvičná studie
je komunikace nadřízených s podřízenými při kosmickém letu. Tady posádka
má rozhodně lepšího vyjednávače, ale protože skupina velitelská je zarputile na
svých pozicích, ne zcela reflektuje dané informace, tak je záhy jisté, že náš
případný druhý hrob je kosmická loď, protože záhy vypukne vzpoura a neřízená
loď... Smějete se? My se smáli taky, ale uvnitř to vrtá pochybnostmi.
Dokážou
v reálném životě kolegové skutečně vždy najít podstatu problému, není to
vlastně i obrazem našich postojů v pracovních úkolech v systémech řešení
daleko důležitějších úkolů? Jistě ne zcela, ale...
Druhý den začínáme tzv. "bubláním" o včerejšku. A rozhodně
je možné sledovat soustředěnější postoje a hlubší uvažování o tom, co tu
vlastně chceme dokázat, naučit se. Tak to je výborný. Spousta další teorie a
odpolední závěrečná přehrávka možného reálného řešení problémů.
Role jsou rozdány. Má
se vyřešit problém 17tileté Hanky, kde bude do své polnosti žít. A věřte, není
to jednoduché. Najednou se v mnohých účastnících tohoto úkolu projeví
hluboké vnitřní reflexy, zažité postoje a životní zkušenosti. Maminku
představuje naše Věrka a ta je tak důvěryhodná, že jsem měl jednu chvíli chuť a
potřebu vyskočit a jít jí podat ruku, že to bude dobrý a zvládneme to. Dědu
představuje Petr. Ano, náš Petr, jako vždy a všude milý, ochotný pomoci až na
pokraj svých možností. Bratra představuje trochu netradičně žena. Je to Lenka.
A při prvním projevu víte, ano je to ona, se svými empatiemi, dokonalou
představivostí potřeb toho druhého. Ta se bude obětovat a podávat pomocnou ruku
stále, přesvědčivě. Další osobností
v tomto "představení" je náš Štefan. Taky je to on jak jej známe
z porad, denní každé situace. Klidný, vyrovnaný, uvěřitelný. Pro mne
největší překvapení je pak Alenka. Ona, ta stálá opatrovatelka a žena ochotná a
připravená pomáhat má zde zahrát nepřístupnou, rozhodující sociální pracovnici.
A ona to zvládá. Je to tak. Právě ti, co jsou připraveni pomáhat, stále to
bezodkladně dělají, právě oni musí se umět rozhodnout. Jen ta tvrdost jim nejde
přes ústa. Že jsem na někoho zapomněl?
Nikoliv. Hanka, hlavní role projektu. To byla naše Adélka. A hele, i ona umí
rušit, vypadnout z role. Ruší trochu víc než má v popisu. Hned poznáte, že i ona se dokáže vrátit do
svého mládí, že dokáže reflektovat lidi a situace kolem sebe.
Facilitátorem pak
byla Lada. Naprosto skvěle zvládla svoji roli, vedla celý průběh konference
klidně, přesvědčivě, aniž sama předsouvala svoje úmysly či nápady, uhlídala
možnost prostoru pro každého. Tak má někdo vést jednání. A to ať je o budoucnosti
mladé dívky, nebo o splnění jednoho úkolu. Neřešit jej, ale umožnit všem
přítomným se k úkolu vyjádřit, najít cíl, najít postupy, potom popsat
úkoly, zodpovědnosti a termíny, to už je výsledkem té skupinové práce. Není to
direktivní, nepopulární rozhodnutí, ale výsledek společné snahy, za kterým si
všichni stojí a tudíž se dá předpokládat, že bude skutečně splněn.
To je ten pravý
výsledek našeho dvoudenního školení.
Na závěr připomenu,
že zde byli i Martina a Honza, Míla i Borek. Svým dílem se zapojili všichni,
ale musím se jim omluvit, že jsem se jim tolik nevěnoval. Finále patřilo těm
výše jmenovaným, nám všem, společně, pak bude patřit budoucnost!,