Kolotoč
11.09.2014 13:47
Před pár dny jsem byl nucen pojmenovat svůj stav jako "cítím
se jako idiot". Proč k tomuto dobrovolnému přiznání došlo? To vám chci zde
popsat. Za vše může moderní technika.
Jsem propagátorem
moderních technologií. Navíc, pokud mám pocit, že mi zjednoduší život,
zpříjemní domov. A tak jsem došel i na nápad vyměnit zvukové zařízení v mém
malém bytě. Byl tu systém starý deset let. To samo o sobě by ani tak nevadilo. Ale
za tu dobu jsem upravil dispozici v tom mém prostoru. A náhle mi všude
zavazeli ty bedýnky. Navíc to byla neskutečná spoušť drátů a vodičů. Další
dobrý důvod byl, že jsem nějak věkem přešel do základní pozice ležícího střelce
a tím se prostorový zvuk dostal vlastně za mé uši. Dost důvodů, rozhlédnout se
co trh nabízí.
Soundbar je ta
vychytávka, která obsahuje dobrý prostorový zvuk, je jen pod monitorem a
případný subvofer je bezdrátový. Vybíral jsem snad půl roku. Četl recenze,
zamilovával a odmilovával do jednotlivých zařízení. Tak prošly systém výběru
Onkio, Yamaha. Vždy jsem měl pocit, že
něco málo tomu chybí. Pak padlo rozhodnutí - Pioneer SBX-N700.
Zdálo se, že to má
vše, naprosto vše co potřebuji. Tak to koupím. Poslední velký nákup, než
definitivně odejdu do starobního důchodu a přestane přísun nějakých financí.
Do tří dnů je tu
metrová krabice. To už jsem se vyděsil. Proč jsem neměřil. Zdálo se, že
nějakých 900 mm je tak akorát na ten můj stůl. Vlastně je, ale mohlo to být i
méně. Zapojit jsem si už vůbec netroufl. Sice jsem žil v představě, že se
vyhodí přívodní drát ze staré zvukové aparatury a strčí do té nové, ale i tak.
Přišel můj dvorní počítačový a technologický pomocník, synovec Honza. Ještě jsme
trochu odstěhovali stůl, počítač, a pár dalších věcí a jdeme zapojovat.
Honza hlásí, jak to
asi zapojíme? To má jen dva optické vstupy, pak sice 3,5 jack, taky USB, výstup
HDMI, vstup přes Bluetooth i WIFI. Ale, ale. Nastal hrdinský souboj s technikou.
Pravda, mám super moderní zvukové zařízení, ale zase není tak super moderní to
ostatní. Jak to propojit. Celou noc do šesté hodiny ranní byl ten první souboj.
Aspoň počítač mluvil. Druhá téměř celá noc pak pro zapojení televize. Buď chyběly
vodiče, nebo správné koncovky. Já se cítil skutečně jako ten idiot, netušící,
co se to vlastně děje. Tak jednoduchá věc, přepojit jedny bedýnky na druhé...
Dnes už vše hraje. A
je to zvuk nadmíru příjemný, prostorový. Vychutnávám si jej, když sedím u
počítače, ale i když se natáhnu do té základní polohy ležícího střelce. A o to
vlastně šlo.
Ptáte se proč ten
kolotoč v titulku? No zase jsem si uvědomil, jak nás ta technika tlačí
stále obnovovat jednotlivé komponenty, protože starou věc nekoupíte a ta nová
není zcela kompatibilní. A tak jsme před lety nasedli na kolotoč doplňování té
techniky. Chválené i zatracované, to už dle vaší libosti.