Ono to jde!
08.05.2014 16:42
Špatných zpráv a taky mých úvah je tu dostatek. Tak mám
radost, že se můžu podělit i o dobré skutečnosti, osobní zážitky. Prostě něco
napsat o tom, že to jde, je to v nás lidech.
První příklad je z úřadu
práce. Pro mnohé postrach svým zaměřením, svojí pověstí. Já tam musel pro nový
průkaz ZTP. Odkládal jsem to jako věc nepříjemnou, do které se mi nechtělo ani
za mák. Ale prvním květnem mi přestala platit ta slavná S-karta, tak tam musím.
Hope v postroji si to vykračuje radostně. Ne tak já. Vstoupili jsme do té
budovy. Hned u recepce se mne ujímá jedna dáma. Prý zda jdu na příspěvky na
péči. No ne, ale asi je to ta stejná místnost, jdu měnit průkazku. A ona, že
mne tam dovede. Hurara. Výtah, chodba a okamžitě vstupujeme do kanceláře. Zde klid,
žádná nervozita. Úřednice se mne ujímá, přebírá starý průkaz, pár dotazů a už
držím v ruce nový, dočasný, ale platný, průkaz zdravotně těžce
postiženého. Tak se zvedám ke dveřím. Ani nestihnu Hopovi říci dveře a už se
mne ujímá ta dáma, co mne dovedla. Počkala a provedla mne i zpět budovou až ke
dveřím. A pak že to nejde. Jde. Je to jen v lidech a organizaci práce.
Tímto chválím
pracoviště Úřadu práce ve Veselí nad Moravou.
Tři dny dál. Nemám rád
cyklisty na chodnících. Leknu se vždy, nadávám a Hope, ten všímavý vodící pesan
to registruje a už taky na kola štěká. No žádná zábava. Co se tedy stalo ve
středu? Kola z chodníků u nás opravdu nezmizela. Ale zjistil jsem, že by
to šlo i v klidu. Kráčíme volným vycházkovým krokem s Hopem. Pro
nezasvěcené to znamená, že se motáme po chodníku tu jedna, tu druhá strana.
Náhle za mnou cinknutí a hned hlas mladší dámy. Prosím, objedu vás zprava.
Jejda, ani jsem se nestihl leknout, kolo projelo a bez problémů. No tak ono by
to šlo i na těch chodnících se domluvit. Škoda, že je to spíš výjimka. Častěji
se doslechnu, ač s vodícím psem v postroji a bílou holí: : Ty jsi
snad slepý!" Ano to je výkřik cyklisty, který do poslední chvíle doufal, že my
o něm víme...
Ale podstatou
dnešního myšlenkování je jen ta jednoduchá, prostá radost, že to v lidských
vztazích jde. Fakt!!!