Pohled z obou stran
20.04.2014 17:13
Tak já jsem senior.
Tedy muž, středního věku, dle některých. Taky ovšem osoba se zdravotním
postižením. Prakticky nevidomý. Ale taky mám pocit, že už na dveře klepe pan
Eishamer... Tak zrovna tento víkend, jdu na schůzi, která bude za týden, ale
neodjedu na setkání, které se pro změnu, koná... To jsem já, Jaryn.
Přesto jsem hlavně
propagátor a uživatel asistivních technologií. Mluvící počítač mne vrátil do
pracovního procesu a mluvící mobil i na cesty ven, mezi kamarády, za kulturou
či sportem. (to poslední prosím s uvozovkami).
Tak to má být,
technika na základě informačních a komunikačních technologií umožní takovému
jako já se prostě vrátit do běžného života. Fakt se nemám na co vymlouvat.
Stejně jsem nikdy jinak než hlavou a na počítačích nedělal, tak to zvládám, tak
se ani nevymluvím. Ale ono mi to poskytuje i osobní svobodu. Mobil
s navigací, aplikace, které po vyfocení předmětu mi oznámí co to je,
přečtou i dokumenty, načtou QR kódy či NFC čidla a mám zase informace všechny,
jako vidící. Tedy téměř. Tu pěknou ženskou si musím prohlédnout rukama. To je
jasné.
Ale o tom nechci
mluvit. Sám pracuji ve firmě ProDeep, která se zabývá využíváním takových
technologií pro lidi, kteří je sami nezvládnou, nebo jim mohou pomoci
specificky. O tom píšeme v příbězích našich klientů. Velmi mne to
inspiruje. Ale hlavně taky pomáhá.
A už jsem u té druhé
stránky, o pohledu z té druhé strany, uživatelské, jako klient. Jistě,
jsem klientem i pro mou sestru, která mi pomáhá s mnohými úkoly, který
bych nezvládl. Ona taky umí s počítači, s tou moderní technikou a tak
ví, kde jsem, zda jsem v pořádku, jen podle pohybu mého mobilu, nebo na
SMS dostane odpověď automaticky i jen na mobil. Proto ještě nemusím naplno
využívat služby našich firemních dispečerů.
Vím, mluvím, mluvím
a nic. Tak už jsem u toho. Ve firmě jsme testovali takovou elektronickou knihu
pro seniory. Zde si dá sestavit svoji vlastní knihu. O tom co jej zajímá, co si
rád připomene, čím se třeba i rád pochlubí kamarádům. Jenže pro zrakově
postižené to je poněkud nefunkční.
Naší "ajťáci"
programátoři a pracovníci s nastavující tyto moderní technologie došli
s nápadem. Udělat to jinak. Jako aplikaci na mobil.
Tak jsem si řekl, co
mne zajímá, co bych rád měl v té své virtuální knize, co mne trápí
v běžném životě.
A tak vzniká
aplikace. Je tam kalendář, kde mi může ten, koho si nasdílím, zapisovat mé
nezbytné úkoly, jídelníček, léky, ale i třeba rodinné oslavy. Já vím, zatím to
zvládám, ale pokud takový kalendář budu sdílet třeba právě se sestrou, tak to
bude klapat. A už jsem psal, stárnu, blbnu.
A tak je zde i pod
jedním tlačítkem zavolání pomoci, přístup ke komunikaci s těmi, se kterými
to chci.
A velmi mne potěšila
hlavně ta druhá část této pomyslné knihy. Jsou to moje zážitky, vzpomínky
zašifrované do videí, do zvukových souborů. Rád si to již dnes prohlížím. Já
vím, že nevidím, ale ono to i mluví a těmi obrázky se mohu pochlubit kamarádce,
když ji potkám venku. A že jsem to již udělal.
A tak jsem se
radostně stal zase o trochu víc klientem než pracovníkem v sociálních
službách.
Kdysi jsem o sobě
říkal, že jsem modrý mozek, to proto, že jsem pracoval na železnici. Nyní budu
muset pomalu své označení změnit. Jsem ten, co má mozek v kapse!?!