Proč nelovíme mamuty?
29.04.2014 18:02
Nebojte se, nebude to pojednání z biologie. I když taky
trochu. Musím přemýšlet o mnohých věcech kolem sebe. Co je vlastně důležité, co
je podstatné, co nás ovlivňuje. To vše v souvislosti s mojí prací ve
firmě, která přináší do sociálních služeb nový faktor - techniku.
Lidé jsou od
nepaměti opatrní. Vždy se nějak postavili proti novinkám. I když té většině se
zdálo, že jak to je, je to funkční. Já to říkám v tom příkladu, že kdysi
jsme lovili mamuty, osvědčilo se to, tak proč je přestali lovit. Jen proto, že
vyhynuli? Nebo proto, že nějaký koumák našel jiný zdroj obživy, nějakou
pomůcku, která mu to zjednodušila. Jistě se okolí hodně vyděsilo. Stejně jako
když vyjel první vlak či automobil, když se ve vzduchu vznášel balon či letadlo,
vyděsili se lidé stejně, když se na plátně ten obrázek pohnul díky filmovému
pásu.
Proč to píši? Protože
uvažuji o tom, co dělám. V sociálních službách chceme nahradit lidskou
práci moderními technologiemi. A lidé se jich bojí. Vždyť kdysi stačilo, že
starý člověk byl u nejstaršího syna na vejmiňku a bylo vystaráno. Potom jsme
začali dávat víc a víc státu, v domnění, že se o nás postará. Jenže ono to
nějak nefunguje. Chvíli se zdálo, že ano, ale ono ne. Rušíme ústavy, nemáme
peníze pro sociální služby. A jak pomoci bez peněz. Technikou? Ale to je velký
bratr, kterého se bojíme. A navíc v sociálním vyloučení je základním
problémem skutečně to sociální osamění, čili odtržením lidí, ze své pracovní,
rodinné či jiné skupiny.
Může nahradit
technika toto? Dokážu vysvětlit výhody techniky, tak aby to vlastně nerozšířilo
tu sociální izolaci? Kde je člověk člověku pomocníkem?
Nebude nás ta
technika za chvíli řídit? Ano, kdysi běžel člověk s praporkem před autem,
jako před hrozícím nebezpečím. Nyní se jich po silnicích valí takové množství,
že nemůžu v klidu přejít na druhou stranu silnice. Komunikujeme se
sluchátkem v uchu s mnoha protějšky. Ale potkali jsme se vůbec někdy?
Píšeme si na Skype, facebooku, ale víme s kým? Není lepší než tisíc slov
jeden dotek, jeden usměv? Řeknete jistě ano, je. Ale jak pomoci těm, co by rádi
zůstali doma, ale rodina musí do práce, těm co by rádi ven, ale nemají na
zaplacení asistenta, protože ten příjem je tak malý? Musím uvažovat i o těchto
okolnostech. A pokud ta technika pomůže k tomu, že mi pomůže zůstat doma a
večer či víkend strávit s blízkými, ve své sociální skupině, má překvapivě
i ta technika smysl.
Ale přece jen,
červíček hlodá... Nebylo by lepší v té tlupě a lovit ty mamuty?
Zkuste mi napsat váš
názor...