Sociální?!?
22.09.2014 14:20
To že mám vodícího pejska, který se jmenuje Hope, to moji čtenáři
a kamarádi dobře vědí. Taky to už asi ví naprostá většina obyvatel mého města Veselí
nad Moravou. Musím říci, že Hope je poměrně milován a všude přijímán s radostí
a bez problémů. Na cestách, a to jsme jich absolvovali skutečně mnoho, jsme
neměli potíže. Hope se vozil v ministerském autě, letěl v letadle,
vlaky jsou jeho druhý domov. Ani z restaurací nás nikde nevyhodili. Proč
to tedy píši?
Máme s Hopem tak
nějak podivný tento rok. Je náročný na přesuny, ale dočkali jsme se i
nepochopení. A v místech, kde bych to naprosto neočekával. Píši to proto,
že sám si to neumím vysvětlit.
První případ byl před
měsícem, kdy jsme jeli navštívit naše potenciální klienty v Ústavu sociální
péče v Hořicích. Proběhl zde kurz práce na počítačích a uvažujeme o
možnostech i nadále nějak pomoci zdejším obyvatelům. Ale zpět k naší návštěvě.
Jako slušná návštěva se jdeme nahlásit sociálním pracovnicím. Nejsou momentálně
zde žádná. Tak za paní ředitelkou. Vyřízeno. Jen poslední dotaz, měla to být
spíš informace, že jsem praktický nevidomý a je se mnou vodící pes. Překvapení
došlo jak blesk. Pes dovnitř nesmí. Prostě my máme zákaz vstupu psů. Dnes zpětně nejsem si jistý, zda přeslechla,
že je to pes vodící. Jistě má mnoho starostí. Já se taky nijak nevnucoval. Bylo
málo času na návštěvu, tak kolega za našimi lidmi zašel. Já počkal venku s
Hopem. Žádný problém. Naši kamarádi za
námi vyjeli ven. Sice se dozvídám, že sem pravidelně dochází pejsci na
kanysterapie, ale...
Větší překvapení mne
čekalo tuto sobotu. Nechal jsem se přesvědčit na kandidátku do místních, tedy
komunálních voleb. Jsem pracovník v sociálních službách, pomáhal jsem v komisi
sociální při ČSSD na Lidovém domě, v komisi pro přístupnost na
ministerstvu vnitra, motám se kolem asistivních technologií. Tak proč ne, můžu
v této oblasti pomoci i ve vlastním městě.
Tu sobotu jsme se měli fotit s předsedou vlády panem
Sobotkou. My, členové na kandidátce do těch voleb. Tak jdeme na to. Příjemné
prostředí u přístaviště Baťova kanálu. Když s e na místo vybrané
fotografem blížíme my dva, tedy já a Hope, zazní: "Ten pes sem nesmí". Jen jsem
hlesl, že to nechápu, že Hopa zná stejně celé Veselí a on ke mně venku prostě
patří. Ještě jednou zopakoval někdo, abych někomu psa dal?!? Tak odcházíme oba.
Když nás na fotku nechtějí sociální demokraté, tak nechtějí. Kdyby nechtěli
mne, to bych pochopil, nemuseli mít širokoúhlý objektiv a nepatřím k ozdobám
takových společných fotografií. U Hopa je to právě naopak. Ale možná šlo
opravdu víc o mne, než o toho psa. Jak to vidíte vy?