Veselí, Paříž, Niagara.
21.05.2014 16:54
Často slýchám, jak je to právě v naší republice hrozné,
jaké jsou tu poměry, jak to mají lidé těžké. Pravidelně se vrací myšlenka, že
to nikde jinde na světě takové není. Je to hrozný, špatný, nedá se s tím nic
dělat. Kdyby to bylo, tak by se to nemohlo stát.
Není to tak. Nebudete
souhlasit? Nemusíte. Každý budeme vždy vycházet jen z vlastních zkušeností.
Vždy k vlastním zkušenostem přidáme informace od důvěryhodných zdrojů.
Těmi zdroji rozhodně nejsou naše sdělovací prostředky. Nejsou jimi ani turisté,
kteří se vrací z různých koutů světa. Tedy kdo jiní? Jsou jimi lidé, kteří
v těch zemích žijí. Dlouhodobě! Prožili dobu rozvoje i nynější problémy
společnosti.
Mám kamaráda Pierra
z Paříže a spolužačku Jarmilu z Kanady. Jak fantastické bydlet zrovna
v Paříži, nebo pár kilometrů od Niagarských vodopádů. Pak se dáme do řeči.
Ne ten první den, kdy se zdravíme a jsme rádi, že jsme se potkali. Ale druhé,
třetí setkání, kdy opadnou takové ty ostychy vyprávět o svém osudu. Náhle je tu
mnohé jinak. Jak o té sladké Francii, tak o té úžasné Kanadě. Hodně rychle
zjistíte, že vlastně řeší podobné problémy. Rozčilují je politici, život
komplikují zaměstnavatelé. Hůř se shání práce a dost často není, zvyšují se
životní náklady.
Jistě to mne
neuklidní tak, abych se řekl, že je to prostě zrovna takto naprosto
fantastické. Jen si znovu a znovu uvědomuji, že nežiji v nijak mimořádném
státě, že stejně mnoho z událostí mohu ovlivnit jen a jen já, že mnohé
věci jsou prostě v pohybu a svět se mění neustále. Co bude dál s tím vyspělým
demokratickým systémem? Je udržitelný? Jak se bude vyvíjet, když se rodí daleko
víc lidí mimo něj a tak se obyvatelstvo promíchává, ovlivňuje. Pustí někdy ti
nejbohatší ty umrtvené miliardové majetky pro prospěch ostatních? Ne, na to ode
mne nechtějte odpověď. To si raději přečtěte něco od sociologa pana Kelera. Já
mám svoji jistotu, že žiji v tom, co není nijak mimořádné, že těžko budu
hledat lepší. Mně to stačí!
Děkuji Jarmile, mým spolužákům
Laďovi, Karlovi a Božence, že jsme se mohli včera opět setkat a zavzpomínat na
dobu studentskou, ale i si vzájmně vyprávět, jak žijeme, jak to chodí u nás a
jak v té Kanadě. Tak Jarmilo, šťastný let k Niagarským vodopádům, do
tvého domova.